Mít na zahradě kočku, psa nebo třeba koně, nám určitě nepřipadá ani trochu neobvyklé. Jsou ale zvířata, která stále svou přítomností, za ploty zahrad, budí tak trochu zvědavost. Jedním z nich je určitě pštros. A není divu, že jsou na něho, zvláště děti, zvědavé. On totiž nesmírně zajímavý je. Tento největší žijící pták, který se tváří, jako by byl nonstop naštvaný, už je chován po celém světě.

Má několik zvláštních vlastností.
§  nelétá– křídla používá k tomu, aby oslnil svou budoucí partnerku, se kterou ovšem stráví opravdu jen malou chvíli. Dalším využitím je ochrana mláďat proti slunečním paprskům.
§  má největší oči ze všech suchozemských tvorů– lemované černými řasami, které chrání proti prachu

Pštros jako sprinter

A nejzajímavější jsou na pštrosovi jeho nohy. Podle vědeckých poznatků pravděpodobně jeho prapředek kdysi létal, později ale příroda zjistila, že pro tak velikého ptáka budou potřebnější nohy, a tak mu je uzpůsobila.
–         Pštros stojí na dvou prstech, z nichž větší, vnitřní, vypadá jako kopýtko.
–         Takto tvarovaná noha umožnuje opravdu rychlý pohyb.
–         Jestliže pštrosa naštvete, nespoléhejte, že mu utečete.

Dokonce ani kolo Vám nepomůže. Dokáže vyvinout rychlost až sto kilometrů v hodině. Ale jen na krátkou vzdálenost. Pokud Vás doběhne, věřte, že jste v přímém ohrožení života. Když se totiž takový metrákový ptáček rozvzteklí a nakopne Vás, stojí to jistě za to.

Hlava v písku? Nesmysl

A jak je to s tím, že pštros v ohrožení strká hlavu do písku? To byl omyl jednoho dávného historika. Ale asi se toto tvrzení natolik zalíbilo, že ačkoliv nikdo pštrosa při této činnosti neviděl, každý tvrdil, že ji dělá.

Logicky vzato – asi by při takovém chování brzy vyhynul. Když je ohrožen a ví, že obrana by byla marná, přimáčkne se k zemi, položí svůj dlouhý krk před sebe na zem a tváří se jako hromada něčeho neurčitého.